Mzdy ve výrobě rostly na Královéhradecku, ostatní regiony hlásí stagnaci či mírný pokles
I přes velký nedostatek
kvalifikovaných i nekvalifikovaných pracovníků začaly ve výrobě stagnovat či dokonce
klesat mzdy. Výjimku tvoří Královéhradecko a v případě některých pozic i
střední Čechy. Na opačném konci spektra je Ústecko, následované Libereckým a
Moravskoslezským krajem. Nejvyšší zaznamenanou mzdou ve výrobě je ředitel
výrobního závodu, který si v Praze přijde dokonce až na 200 tisíc Kč.
Nejméně si naopak vydělá výrobní dělník v Moravskoslezském kraji, jehož
nástupní mzda může začínat na pouhých 17 tisících. Vyplývá to z rozsáhlého
průzkumu mezd, který na podzim zrealizovala personální agentura Grafton
Recruitment.
„O kolik mzdy ve
výrobě a inženýringu meziročně rostly na Královéhradecku, o tolik klesly na
Ústecku. Výrazný propad mezd je patrný také v Libereckém a
Moravskoslezském kraji. V Jihomoravském kraji a na Vysočině klesaly zatím
pouze nejvyšší mzdy,“ říká Jitka Součková, marketingová manažerka Grafton
Recruitment s tím, že meziroční rozdíly se na některých pozicích pohybují
i v desítkách procent.
I když Praha nepatří k tradičním výrobním regionům, lze
si zde u naprosté většiny pozic vydělat nejvíce. Existují však i pozice, kde
mohou být mzdy v regionech ve srovnatelné výši s hlavním městem a
průzkum odhalil dokonce tři výjimečné případy, kdy si pracovník ve výrobě může
mimo Prahu vydělat více. Jde o seřizovač vstřikolisu na Plzeňsku (30-45 tisíc
vs. 35-40 tisíc v Praze), mistr lakovny v Královéhradeckém a Pardubickém kraji (35-50
tisíc vs. 37-45 tisíc v Praze) a strojní údržbář v Plzeňském kraji (30-45
tisíc vs. 35-40 tisíc v Praze).
Nejvyšší a nejnižší mzdy
Nejlépe honorovanou pozicí v inženýringu a výrobě je
vedoucí výrobního závodu, který si jako jediný z oboru přijde minimálně na
100 tisíc hrubého měsíčně. Nejvyšší maximální mzda na této pozici byla
zaznamenána v Praze (200 tisíc), typické rozpětí výše mzdy v rámci
republiky však činí 100-180 tisíc.
Na šesticifernou nástupní mzdu má v oboru šanci ještě
dalších 6 pozic: vedoucí konstrukce (Praha 70-130, Středočeský kraj 70-100),
technický ředitel (ve všech krajích, v Praze 90-130, typicky 80-120), vedoucí
výroby (v Praze 75-120, Jihomoravském a Plzeňském kraji 70-120, typicky
70-100), manažer štíhlé výroby v Praze, na Liberecku a
v Královéhradeckém a Pardubickém kraji (70-100, typicky 65-90), manažer
technologie v Praze a Moravskoslezském kraji (65-100, typicky 60-90) a
manažer kvality v Praze (70-110) a dalších 7 regionech (typická mzda
60-100).
Naopak nejnižší mzdy mají ve výrobním sektoru pracovníci
výrobního provozu, tedy lidé na řemeslnických a dělnických pozicích. Nejhůře
jsou honorováni operátoři výroby v Moravskoslezském (17-26 tisíc) a
Jihomoravském kraji (18-28 tisíc). Zároveň jde o jediné dva případy
v celém výrobním oboru, kde si zaměstnanec při nástupu vydělá méně než 20
tisíc korun. Mzda s dolní hranicí pod 30 tisíci korun je běžná například u
pozic CNC operátor, obráběč kovů/horizontář, brusič, zámečník, CNC
frézař/soustružník či lakýrník.
Kdo si nejvíce polepšil a kdo pohoršil?
Nástupní mzda se nejvíce snížila těmto pozicím:
- Vedoucí
závodu si meziročně pohoršili o 10-20 tisíc, v Moravskoslezském kraji až o
50 tisíc. - Manažeři
kvality si pohoršili o 5-15 tisíc, v Ústeckém kraji až o 30 tisíc.
Nástupní mzda se nejvíce zvýšila těmto pozicím:
- Mistři
ve výrobě si polepšili nejčastěji o 5 tisíc, na Královéhradecku dokonce o 25
tisíc. - Inženýři
automatizace vydělávají oproti loňskému roku o 5-10 tisíc více, v Praze a
v Královéhradeckém a Pardubickém kraji dokonce až o 15 tisíc. - Obchodně-techničtí
zástupci si meziročně polepšili o 10 tisíc, v Jihočeském kraji až o 20
tisíc.
Kdo nejvíce chybí
„I přesto, že na trhu
začínají kvůli pandemii panovat obavy z negativního vývoje, firmám stále
chybí velké množství pracovníků. Nejméně uchazečů je na pozice technologů, PLC
programátorů, konstruktérů, elektroinženýrů, BOZP specialistů, inženýrů
kvality, specialistů údržby, procesní inženýry a mistry se znalostí angličtiny.
Nejvíce pak firmám chybí operátoři výroby, CNC operátoři, brusiči, zámečníci,
kontroloři kvality a svářeči,“ říká Jitka Součková. U manuálních pozic
podle ní mezi nejžádanější dovednosti patří odolnost vůči stereotypní práci,
týmová práce, adaptabilita, ochota učit se novým věcem a řešení problémů. U
odborných pozic jsou pak důležitě i měkké dovednosti, zejména komunikace,
týmová práce, vyjednávání, ochota učit se novým věcem a sebeorganizace.
Typický uchazeč o práci ve výrobě: muž kolem třicítky
Typickým kandidátem na odborné pozice v inženýringu a
výrobě je ženatý muž ve věku 33 let s VŠ vzděláním a se znalostí
anglického jazyka na úrovni C1. Mezi jeho měkké dovednosti patří ochota učit se
novým věcem, týmová práce a ochota riskovat. Ovládá konstrukční software a je
schopný číst technickou dokumentaci. Mezi své zájmy a koníčky řadí
luštitelství, turistiku a sport.
Typickým kandidátem na manuální pozice je svobodný muž ve
věku 30 let s výučním listem a bez znalosti cizích jazyků. Mezi jeho měkké
dovednosti patří ochota učit se novým věcem a týmová práce. Je manuálně zručný,
uživatelsky ovládá práci na PC a disponuje některým z průkazů manuálních
dovedností, například svářečským. Mezi jeho zájmy a koníčky patří mobil,
sociální sítě a TV.